Den plný radostí

Jednoho slunného rána hučel v Jincích před stříbrnou vstupní branou do dělostřelecké posádky dav lidí. Byly to manželky, přítelkyně, maminky a děti kanonýrů 132. dělostřeleckého oddílu, těšíc se na den strávený se svými vojáky. Ten den byl totiž dnem otevřených dveří pro rodiny vojáků sloužících u 132. oddílu.

Dopolední program nabídl ukázku techniky, kterou má tento oddíl ve výbavě. Jednalo se hlavně o pásová, ale i kolová vozidla, která si drahé polovičky vojáků společně s dětmi lačně prohlížely. Měly také jedinečnou možnost podívat se, kde jejich hrdinové pracují a jaká je jejich pracovní náplň.

Když se blížilo poledne, vyrazilo se na oběd. Dělostřelecká jídelna umístěná v samém srdci posádky je vyhlášená po celé armádě svými chutnými pokrmy. Jakmile slehlo poslednímu strávníkovi, vyrazilo se do areálu výcvikového a školícího zařízení Valdek, nacházejícího se v brdských lesích. Tam už na děti čekal sportovní program, kde si mohly vyzkoušet svou mrštnost a šikovnost v lanovém centru, naučit se zklidnit dech při hodu na cíl a samozřejmě měly také možnost dovádět v nekonečném přílivu pěny, kterou vyrobili hasiči.

Jak slunce cestovalo po obloze, pomalu se nachýlil čas na oficiality. Nástup 132. dělostřeleckého oddílu začal poněkud nostalgicky. Děkovalo se bývalým hlavním funkcionářům oddílu, které současný velitel podplukovník Michael Hebnar ocenil pamětními mincemi, tak i manželkám, které byly za pevné nervy oceněny květinou. Po srdceryvných projevech a vzpomínkách jaké to kdysi bylo, se plynule přešlo k vyhodnocení sportovního dne, při kterém děti dostaly zasloužené medaile.

Aby to nebylo přihlížejícím vojákům líto, byli vyhlášeni nejlepší příslušníci baterií a štábu 132. dělostřeleckého oddílu. V samém závěru nástupu byly představeny vlajky jednotlivých baterií, podle kterých se budou moci lépe rozeznávat.

Po ukončení oficiálního programu pokračovala volná zábava, která končila v... to ví jen ti, kteří tam byli.

Podplukovník Michael Hebnar byl z celého dne velmi nadšený: „Rodinám se to líbilo, poznaly, kde, s čím a jak jejich muži a tatínkové pracují, ale především si tento den užily společně. Pro vojáky a jejich blízké je druh aktivit, kde se rodiny navzájem poznávají velice důležitý. Čerpají z toho zvláště, když vojáci odjíždí na zahraniční operace. Pevně věřím, že se příští rok ve zdraví zase všichni sejdeme.“

Text a foto: kapitán Martin Sůva