Jinečtí „průzkumáci“ na sněhu

Hory a kopce tvoří od nepaměti přirozenou hranici naší vlasti. Tato hranice je historicky nejstarší na světě. Naším hlavním úkolem je, aby tomu tak bylo i nadále. Je tedy pravděpodobné, že v případě ohrožení republiky budeme zaujímat obranná postavení v horském prostředí. Naši průzkumníci tedy musí mistrně ovládat prostředky k přesunům v zasněženém, zalesněném a příkrém horském terénu, kde se s naší kolovou a pásovou technikou jen těžko dostaneme. K tomuto výcviku jsme vybrali Krkonoše a zázemím se nám staly Brádlerovy boudy. Krkonošský masiv je první horský terén, který čelí větrům jdoucím od severu. Tento prim jim dává podobné podnebí, jako mají Alpy v 3000 m.n.m. jen s nepatrným rozdílem tlaku, který je v Alpách v takové výšce nižší. Je to proto nejdrsnější podnebí, které v naší republice můžeme najít. Ideální pro výcvik.

Vše začalo v pondělí 19. února brzy ráno, kdy byla průzkumná jednotka vysazena kousek od Špindlerova mlýna a musela vystoupat 400 výškových metrů. Hned jak dorazila na Brádlerovy boudy absolvovala přednášky o materiálu, který bude používat a o základech přesunů na sněhu a ledu. Než se rozkoukala, tak již na skialpových lyžích stoupala do hor a absolvovala pro mnohé první sjezd volným terénem v jejich životě. Vše měli na starosti instruktoři speciální tělesné přípravy přesunů na sněhu a ledu, přežití a vojenského lezení. Ve večerních hodinách proto vojáci absolvovali různé přednášky spjaté s pohybem a žitím v horách.

První den odhalil několik nejistých lyžařů a výcvik se musel stočit k technikám lyžování, tak aby do budoucna měla průzkumná hlídka co nejméně slabin při přesunu. Odpoledne průzkumníci řešili lavinovou problematiku a vyhledávání zavalených osob v praxi.

Přes noc proběhlo plánování osy přesunu na středu, kdy za brzkých ranních hodin vyrazili na velmi náročný přesun pře údolí a hřebeny Krkonoš, při kterém došlo k vystřídání mnoha povětrnostních podmínek, od krásného bezvětří až po mlhy a silné větry. Vyústěním přesunu bylo přespání na sněhu v nezakrytých sněhových příkopech při pocitové teplotě na větru - 19 °C. V dopoledních hodinách se všichni průzkumníci v pořádku vrátili. Moc si však neoddechli.

Čtvrteční den měli na starosti lezci, vojáci se učili překonávat strže, potoky a skalní stěny. Skialpové lyže vyměnili za sněžnice a zmizeli ve strmém údolí, který vytvořil horský potok.

Pátek byl odpočinkový, vojáci prodělali jen závěrečný sjezd se vším materiálem na místo pondělního vysazení a odjezd na mateřský útvar.

„Když jsme výcvik začínali, mnozí se usmívali. Až v průběhu výcviku zjistili, že hory nejsou jen o sjezdových lyžích a běžkových tratích a tak chvílemi úsměvy mizely. Výcvik byl pro nás velmi přínosný a rozšířil naší odbornost o na další úroveň.“ por. Jaroslav Karas.

text: por. Jaroslav Karas, foto: npor. Matěj Picka a por. Jaroslav Karas