Historie a současnost 13.dělostřeleckého pluku

Její počátky se datují rokem 1950, kdy byla vytvořená 3. dělostřelecká brigáda o síle tří dělostřeleckých oddílu a jednoho průzkumného oddílu v posádce Strašice. Při vzniku byla brigáda vyzbrojena německými houfnicemi ráže 150 mm, které byly později nahrazeny houfnicemi

ráže 152mm vz. 37 (tzv. jaselské). V té době měla brigáda 1200 vojáků a postupně se dostávala do čela dělostřelectva celé armády. Za dobré výsledky byla brigádě v roce 1953 udělena bojová zástava a následovalo přejmenování na 3. těžkou dělostřeleckou brigádu. O pět let později byla brigáda zrušena a na jejím základě vznikla 322. těžká dělostřelecká brigáda. U roce 1962 došlo k přezbrojení dvou dělostřeleckých oddílů na 100mm kanóny, což s sebou neslo změnu názvu útvaru na 322. kanónovou dělostřeleckou brigádu. Nesporně nejdůležitějším rokem historie brigády se stal rok 1966, kdy byla hodnocena jako nejlepší dělostřelecký útvar tehdejšího Západního vojenské­ho okruhu. V roce 1977 získala brigáda putovní prapor velitele 1. armády.

V rámci změn v tehdejší Československé lidové armá­dě byla přemístěna do posádky Dobřany, kde byl 1.dělostřelecký oddíl přezbrojen na 152mm samohybné kanónové houfnice vz. 77. V roce 1991 v rámci reorganizace a redislokace vojsk Česko­slovenské armády byla brigáda přezbrojena na 152mm samohyb­né kanónové houfnice vz. 77 a 122mm raketomety vz. 70. V tém­že roce byla redislokována a přejmenována na 1.dělostřeleckou brigádu.

K 1. 7. 1997 transformací 1. dělostřelecké brigády vznikla 1. výcviková a mobilizační základna dělostřelectva AČR a 11. dělostřelecký pluk. V květnu 1999 byl dekretem prezidenta republiky základně udělen čestný historický název "JASELSKÁ". Dnem 1.10.2000 byla základna v rámci dalších reorganizačních změn přejmenována na 1.výcvikovou základnu dělostřelectva a v roce 2003 na Výcvikové středisko dělostřelectva, které bylo v tom samém roce společně s 11. dělostřeleckým plukem zrušeno a k 1.12.2003 vzniklo velitelství 13. dělostřelecké brigády a 132. smíšený dělostřelecký oddíl v posádce Jince a 131. smíšený dělostřelecký oddíl v posádce Pardubice reorganizací 46. dělostřeleckého oddílu, jehož kořeny sahají do roku 1974, kdy v posádce Žamberk vznikla 7. dělostřelecká divize, které kromě zabezpečujících jednotek podléhala i nově vytvořená 71. kanónová dělostřelecká brigáda dislokovaná v téže posádce. 

Brigáda byla tvořena dvěma oddíly 122 mm kanonů vz. 31/37 a dvěma oddíly 152 mm kanónových houfnic vz. 37. V roce 1976 se uskutečnilo přezbrojení brigády na 130 mm kanóny. V dubnu 1984 došlo k přemístění velitelství divize do posádky Pardubice. V září 1984 se v posádce Žamberk vytvořil 17. dělostřelecký oddíl, disponující 203 mm samohybným kanónem Pion a 240 mm samohybnými minomety Tjulpan. V září 1985 se v Pardubicích vytvořila 75. těžká houfnicová dělostřelecká brigáda.

Tento svazek disponoval 4 oddíly 152 mm samohybných kanónových houfnic vz. 77 Dana. Velitelství 7. dělostřelecké divize i jí podřízené útvary byly v roce 1991 zrušeny a z jejich podstaty vznikly 11. a 21. protitankový oddíl v Jincích a Žamberku. Po zrušení Vojenského velitelství STŘED, jemuž 21. protitankový oddíl podléhal, došlo v roce 1994 k jeho transformaci na 46. dělostřelecký oddíl v podřízenosti 4. brigády rychlého nasazení. V roce 1997 se útvar přesunul do posádky Pardubice a byl reorganizován na 46. smíšený dělostřelecký oddíl. O rok později byla provedena reorganizace uvedeného oddílu zpět na původní 46.dělostřelecký oddíl.  Rozkazem prezidenta republiky byl oddílu v květnu 2001 propůjčen Bojový prapor a čestný historický název " Generála Netíka ". Na základě podpisu mezinárodní dohody ministrů obrany České, Polské a Slovenské republiky byla v roce 2002 vytvořena společná mnohonárodní brigáda. Štáb brigády zahájil činnost slavnostním nástupem dne 30. května 2002 ve městě Topolčany (SR). Česká strana do uvedeného svazku začlenila 46.dělostřelecký oddíl. Ten byl součástí brigády až do jejího zrušení v roce 2005. V roce 2010 na základě dalších organizačních a dislokačních změn v AČR bylo velitelství 13. dělostřelecké brigády reorganizováno na novou organizační strukturu a změněno na 13. dělostřeleckou brigádu, zároveň oba oddíly reorganizovány na logisticky nesamostatné dělostřelecké oddíly a redislokovány v posádce Jince. K 1.7.2013 byla 13. dělostřelecká brigáda přejmenována na 13. dělostřelecký pluk.

Barbora z Nikomédie

Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora), je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků, také dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem, v časech bouří a požárů.

Panna a mučednice, patří ke čtrnáctí svatým patronům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince.

Dle legendy byla svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století n. l. v Nikomédii v Malé Asii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioscura. Matka jí brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy ještě zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden ze sloužících, jež o ni pečovali, byl však tajným křesťanem, který Barboru obrátil na víru. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se víry, když se však dcera bránila, vlastní rukou (někdy je uváděno že mečem) jí ve vzteku srazil hlavu. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk, jenž jej na místě zabil.

Pravděpodobně byla svatá Barbora sťata mečem kolem roku 305 během pronásledování křesťanů za panování císaře Maximiana Galeria (305–311), existují však i další verse legendy o její smrti.

Postava svaté Barbory a její život nejsou historicky doloženy, byla proto roku 1969 vypuštěna ze seznamu katolických svatých.

V ikonografii je vyobrazována s křížem, pavím pérem, mečem (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží či její miniaturou, kterou držívá v ruce.

Mezi známé ctitele svaté Barbory patřil papež sv. Řehoř I. Veliký či sv. Stanislav Kostka.

Zdroj Wikipedie - Otevřená encyklopedie   
Barbora z Nikomédie [online]. c2007 [citováno 5. 11. 2007]   
www: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Barbora_z_Nikom%C3%A9die&oldid=1935253