Výcvik pohltil celé Brdy

Poslední březnový týden byl u dělostřelců ve znamení výcviku. Příslušníci 131. dělostřeleckého oddílu absolvovali v Brdech nepřetržitý výcvik pod taktickým námětem se zaměřením na bojové drily a taktiku malých jednotek. Druhá skupina, tentokrát „řidičů“, plnila úkoly zdokonalovacího výcviku v řízení bojových vozidel v prostoru „Zadních Bahen“.

Těch prvních bylo více než stovka. Cvičili ve dne i v noci v různých částech vojenského prostoru. Na programu byla prověrka odborných znalostí, fyzičky i psychické odolnosti. Pro jejich velitele zase zkouška rychlého a správného rozhodování a vedení lidí. Řidiči pod vedením nadrotmistra Jána Lányiho ze štábu 13. dělostřelecké brigády trénovali jízdu na komunikacích, řízení v proudu i na svazích, ale hlavně v náročných terénních podmínkách. 

„Špatné rozhodnutí velitele může stát vojáky i život. Na druhé straně nedůsledné plnění rozkazů může ohrozit splnění bojového úkolu. To je zkušenost ze zahraničních misí. Proto plňte úkoly cvičení jako při reálném nasazení. Jinak to nemá cenu.“, motivoval své podřízené velitel 131. dělostřeleckého oddílu podplukovník Pavel Louda před plánovaným přepadem nepřítele. Ten byl společně s dalšími taktickými manévry součástí i tzv. „boje o osadu“ na cvičišti ve Velcí. Výcvik se následně přesunul do prostoru Hrachoviště a Královek a pak pohltil celé Brdy. Tam na vojáky čekaly nečekané přepady sil opozice a improvizovaná nástražná výbušná zařízení (IED), kterým na opravdovosti dodávala střelba, výbušky a dýmovnice. Nechybělo však ani poskytování první pomoci zraněným vojákům, orientace v neznámém terénu, navazování spojení či nocování v improvizovaných přístřešcích.

To všechno byla čtyřdenní realita v Brdech. „I když vojáci místy skřípali zuby, nepovolili a úkoly zvládli na výbornou“, konstatoval v závěru výcviku zástupce náčelníka štábu pro operace 131. dělostřeleckého oddílu kapitán Michael Hebnar.

Se stejným hodnocením dopadlo i třicet dva řidičů na Bahnech. Ti naprosto bravurně zvládli řízení hlavního palebného prostředku dělostřelců – kolové 152mm samohybné kanónové houfnice a pásové dělostřelecké pozorovatelny  OT 90 DP. Výcvikové techniky však bylo bezmála dvacet. Z tohoto důvodu si nadrotmistr Lányi přibral další dva zkušené instruktory z dělostřeleckých oddílů, rotmistry Jana Skalického a Lukáše Bitallu. Každý z nich vedl samostatné pracoviště. Podle jejich scénáře řidiči měnili techniku i terén. Potřebu pravidelně provádět výcvik v řízení potvrdili i sami řidiči.

 „Na funkci řidiče Dany jsem už dva roky a zatím jsem neměl žádný problém s ovládáním této techniky. Čím víc kilometrů člověk najezdí, tím větší jistotu má ve vozidlo, které řídí. Proto bych doporučoval uvedený výcvik provádět co nejčastěji“, uvedl četař Lukáš Křemen z 2. palebné baterie 131. dělostřeleckého oddílu. S tímto názorem souhlasilo i hodně jeho kolegů. „S pásovým vozidlem OT 90 jezdíme u průzkumu většinou v terénu. Proto je pro mě důležité získat potřebné zkušenosti v řízení vozidla na zpevněné komunikaci, tam se totiž chová úplně jinak“, konstatoval četař Jan Kovář z 2.palebné baterie 132. dělostřeleckého oddílu, který dále dodal: „Chtělo by to i nějaké noční jízdy, jinak byl výcvik perfektní“.

1. průzkum podezřelého místa
2. drily se zbraní
3. výsledek nejlepšího střelce z Pi vz. 82
4. topografická příprava
5. první pomoc zraněnému
6. výcvik řidičů na OT 90 DP (dělostřelecká pozorovatelna)
7. výcvik řidičů na OT 90 DP (dělostřelecká pozorovatelna)
8. výcvik řidičů na OT 90 DP (dělostřelecká pozorovatelna)
9. výcvik řidičů na OT 90 DP (dělostřelecká pozorovatelna)
10. výcvik řidičů na samohybné kanónové houfnici Dana